Odpovědnost zaměstnance za škodu
Odpovědnost zaměstnance za škodu upravuje zákoník práce v § 250 a násl. Zákoník práce rozlišuje několik odpovědností zaměstnance za škodu. Podle jednotlivých typů určuje rozsah škody, za kterou zaměstnanec odpovídá. Za škodu odpovídá i zaměstnanec na dohodu o provedení práce či dohodu o pracovní činnosti.
Obecná
odpovědnost
Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Povinnosti "pracovněprávního" charakteru zpravidla bývají vymezeny obecně závaznými právními předpisy, interními směrnicemi, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo i např. pokyny vedoucích zaměstnanců. Posouzení toho, zda zaměstnanec při porušení svých povinnosti plnil nebo neplnil pracovní úkoly, je individuální a závisí to na časových, místních i věcných okolnostech. K porušení pracovněprávních povinností a vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu může dojít i v mimopracovní době, nebo dokonce i po skončení pracovního poměru.
Mezi jednáním zaměstnance a škodlivým následkem musí vždy existovat příčinná souvislost, tzv. kauzální nexus. Zavinění zaměstnance prokazuje zaměstnavatel, což je v praxi často velmi obtížné.
Pokud zaměstnanec způsobí škodu z nedbalosti, náhrada škody nesmí přesáhnout 4,5 násobek jeho průměrného hrubého měsíčního výdělku. Jestliže však zaměstnanec způsobí škodu úmyslně, v opilosti či pod vlivem návykových látek, odpovídá zaměstnanec za škodu v plné výši. V případě, že byla škoda způsobena úmyslně, pak může zaměstnavatel navíc požadovat vedle náhrady skutečné škody i náhradu ušlého zisku.
Obecná ochrana majetku
Zaměstnanec je povinen majetek zaměstnavatele chránit před poškozením, ztrátou, zničením a jeho zneužitím. Zaměstnanec má proto povinnost upozornit zaměstnavatele, resp. vedoucího zaměstnance, když si všimne hrozící škody, nebo proti této škodě zakročit. Toto nemusí činit pouze v případě, že mu v tom brání důležitá okolnost, nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance.
Pokud zaměstnanec nesplní tyto jeho povinnosti a vznikne tím škoda, je výše náhrady škody omezena na 3 násobek průměrného hrubého měsíčního výdělku.
Zvláštní odpovědnost
Zvláštní odpovědnost je dána v případě, kdy byla mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (např. hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu). Tato dohoda může být uzavřena pouze s plně svéprávným zaměstnancem (18 let) a musí být písemná. Zaměstnanec, který odpovídá za schodek na svěřených hodnotách je povinen uhradit schodek vždy v plné výši, ledaže by prokázal, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
Druhým případem zvláštní odpovědnosti je odpovědnost za ztrátu svěřených věcí na základě písemného potvrzení (např. mobil, notebook či auto). Zaměstnanec je v takovém případě povinen nahradit škodu v plné výši, ledaže by prokázal, že škoda vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Pokud hodnota věci převyšuje částku 50 000 Kč, musí i v tomto případě být se zaměstnancem uzavřena písemná dohoda.
Společná odpovědnost
Způsobí-li škodu spolu se zaměstnancem také zaměstnavatel, je v takovém případě zaměstnanec povinen hradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. To samé platí, je-li k náhradě škody zavázáno více zaměstnanců.
Při společné odpovědnosti za schodek (náhrada svěřených hodnot) se jednotlivým zaměstnancům určí podíl náhrady dle poměru jejich dosažených hrubých výdělků, přičemž výdělek jejich vedoucího a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši. Podíl náhrady ale nesmí u jednotlivých zaměstnanců, s výjimkou vedoucího a jeho zástupce, přesáhnout částku rovnající se jejich průměrnému měsíčnímu výdělku. Neuhradí-li se takto určenými podíly celá škoda, jsou povinni uhradit zbytek vedoucí a jeho zástupce podle poměru svých dosažených hrubých výdělků.
Dohoda se zaměstnavatelem o způsobu náhrady škody
Zaměstnavatel je povinen výši požadované náhrady škody se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit, a to zpravidla ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že vznikla škoda, a že za ni zaměstnanec odpovídá. Škodu hradí zaměstnanec v penězích, a pokud je to možné odčiní škodu uvedením v předešlý stav (např. opravou věci).
Zaměstnavatel nemůže sám od sebe srážet zaměstnanci část mzdy s odkazem na škodu, kterou mu zaměstnanec způsobil. Jedinou možnou variantou v případě škody způsobené zaměstnancem je uzavření dohody o srážkách ze mzdy. Dohoda musí mít písemnou formu, měl by v ní být popsán nárok zaměstnavatele a výslovné uznání tohoto nároku ze strany zaměstnance. Srážky ze mzdy však nesmějí činit více, než by činily srážky při výkonu rozhodnutí.
Závěrem lze shrnout, že ne každé porušení pracovních povinností zaměstnance při plnění pracovních úkolů zakládá nárok zaměstnavatele na náhradu škody. V každém jednotlivém případě bude třeba zkoumat všechny okolnosti daného případu a až po jejich důkladném posouzení bude možné určit odpovědnost zaměstnance a případnou výši náhrady škody.
JUDr. Barbora Martinková
Sledujte mě na facebooku: